Krásný den přeji,
vítám vás u dalšího rozhovoru, tentokráte s mladou slečnou a příležitostnou foto modelkou Eliškou Sklenářovou. Eliška vyrostla v krásném rodinném zázemí, od malička se pohybovala v přírodě, hrála si na ošetřovatelku zvířat, kovbojku nebo sedlačku. Při výběru školy nakonec vyhrála první volba a nyní je 3. rokem studentkou Střední veterinární školy v Českých Budějovicích. Svou volbu považuje za jednu z nejlepších ve svém dosavadním životě, láska a harmonie ke zvířatům ji naplňuje a nadále chce spojovat svou cestu s nimi. Mezi své aktuální úspěchy považuje fotomodeling, v minulosti také ocenění v rámci literární a taneční činnosti. Ráda cestuje, vyučuje již zmiňovaný tanec pro začátečníky a věnuje se dětem.
Zmiňovala jsi svůj dosavadní úspěch fotomodeling. Pověz nám o tom více.
S modelingem jsem začala v mých 15ti letech. Viděla jsem leták na konkurz Schwarzkopf Elite Model Prague a to bylo poprvé, kdy jsem nad tím začala uvažovat. Na konkurz jsem šla, a i když z toho nic nebylo, bylo to velmi vzrušující a já se nevzdávala. Zaplatila jsem si profesionální focení u prestižního fotografa, které bylo pro mě obrovskou zkušeností a pouze mě utvrdilo v tom, jak moc by mě modeling bavil. Později jsem našla nábor nových tváří do modelingové agentury v Českých Budějovicích. Tam jsem se rozhodla přijít v doprovodu své maminky, která mě vždy i s mým tatínkem ve všem podporovala. Do agentury jsem byla přijata a to odstartovalo mou „kariéru“. Konkrétně mé první focení bylo s úžasným fotografem, což jsi byl ty. Jela jsem na celodenní focení do Prahy a byl to jeden z nejúžasnějších dnů v mém životě; nemohla jsem jíst, pít a ani skoro dýchat úžasem. Po zveřejnění fotografií z této akce šlo už vše ráz na ráz. Velké díky za to všechno patří nejen tvému týmu, ale také mým rodičům, bez jejichž podpory a lásky bych nic takového nedokázala.
Co byla pro tebe v dosavadní kariéře modelky největší výzva?
Největší výzva ve fotomodelingu, to je těžká otázka. Pro mne je každé focení výzvou, něčím novým a zároveň velkou zkušeností. Dalo by se ale říci, že velká výzva pro mě byla moje první focení šatů od módní návrhářky Viktorije Morozové. Měla jsem z toho velký strach-převléknout se z monterek a muset si začít na tu princeznu s krásnými šaty hrát bylo něco, co se jen tak někomu nepovede. Nakonec bylo však všechno perfektní a focení šatů se k mému překvapení nestalo jednorázovou záležitostí.
Rád bych se s tebou pobavil o našel společném snímku Old time. Fotografie, která dobývá světové soutěže, získala řadu prvních míst a zlatých medailí napříč kontinenty. Jak focení na tebe zpětně působilo a jak to vnímáš?
Bylo to právě to osudné focení v Praze. Můj první dojem byl skvělý, i přes svou nervozitu jsem hned po seznámení věděla, že se nemám čeho bát. Plánované to bylo asi 2 měsíce dopředu (přesně si nevzpomínám), ale žádné větší přípravy z mé strany se nekonaly. Zkrátka jsme se všechny tři modelky, (ty jako) fotograf, dvě vizážistky a floristka sešli v ateliéru. Vše jsme v klidu připravili, vizážistky vyndaly kufříky se zkrášlovacími prostředky všeho druhu a začali jsme 🙂, modelky se střídaly, mezitím odpočívaly anebo se připravovaly na další sérii fotek. Fotili jsme až do večera a všichni jsme odcházeli znaveni, ale s dobrým pocitem dobře odvedené práce.
Oproti jiným focením mě zaujala kreativita jak u vizáže, tak z tvé strany. Bylo skvělé si vyzkoušet různé styly, pózy a výrazy při focení a zároveň jsem si velmi rozuměla se všemi členy týmu 🙂.
K samotné fotce Old time, byl to myslím druhý look toho dne a vážně mi sednul. Bavilo mě, jak mi dlouho vizážistka splétala vlasy s květinami. Na fotce mi přijde skvělá ta hra se světlem a stíny a kombinace něžnosti květin a odhalených zad.
Když jsem se dozvěděla, že po skoro 4 letech má takové úspěchy, nemohla jsem tomu uvěřit. Mohu jen říct, že mám ohromnou radost a děkuji ti.
Jsi veselá holka, srší z tebe pozitivní energie. Jaký recept máš pro šťastný život?
Jsem veřejně známý optimista. Jen tak něco mi náladu nezkazí a úsměv mám na tváři permanentně. Mou nejužitečnější radou, kterou vám čtenářům mohu dát je: Mějte se rádi. Milujte celým srdcem všechny, kteří vás dělají nebo někdy udělali šťastné a nezapomínejte přitom na sebe. Mít rád sám sebe (samozřejmě v rozumné míře) je klíčem k úspěchu a ke štěstí, i když je to někdy obtížné. S ničím si nedělejte příliš hlavu- máte ji jen jednu a žijete taky jen jednou!
Na závěr rozhovoru, nám pověz, jaké máš plány do budoucna?
Modelingu bych se chtěla věnovat pořád, ovšem ne na plný úvazek. Focení je pouze mým koníčkem a odreagováním se od reálného světa. V budoucnu plánuji stěhování se za mou láskou na vesnici ke statku, což bylo vždycky mým snem. Chtěli bychom spolu procestovat svět, ovšem uvidíme, jestli nám to okolnosti v této situaci dovolí a co nám budoucnost přinese. Jednou ze mě možná přeci jen bude ta sedlačka… Čeká mě také maturita, vysoká škola, brigáda ke studiu a jednou také stálá práce a velmi mě zajímá, kde tak praštěná holka s rozmanitými zájmy jako já skončí!
Karanténu se snažím trávit s rodinou a snažím se také věnovat věcem, na které jsem neměla tolik čas-např. psaní, čtení, hra na kytaru, cvičení, pečení a tak dále. Na jednu stranu je skvělé mít čas na věci, které mě baví, ale zároveň jsem velmi společenský člověk a kontakt s lidmi a přáteli mi opravdu chybí. Hrozně ráda jsem si také chodívala číst do kaváren a chodila jsem na obědy a snídaně s kamarádkami a díky karanténě jsem zjistila, jak jsou pro mě lidé důležití. Chybí mi děti, má práce v restauraci a dokonce i škola. Už aby to bylo vše za námi, že?
S tím se nedá nic než souhlasit. Děkuji ti za tvůj čas a rozhovor.
Milí čtenáři, děkuji za vaši přízeň a těším se u dalšího dílu rozhovorů, tentokráte s baletkou Nelou.
Mario Sikora,
EFIAP, c**MoL, EHPS, ER-ISF
Fotograf, Lektor a Geek
Email: info@mariosikora.cz
Web: www.mariosikora.cz