Mám potřebu stihnout spoustu věcí, usmívá se Martina

Posted by in Rozhovory

Motto: Žít, cestovat, hrát si.

Krásný den přeji,
vítám vás u dalšího rozhovoru, tentokráte s produkční a foto modelkou Martinou Třeštíkovou.
Martina pochází z Olomouce, však již od zahájení docházky na vysokou školu žije až doposud v Brně. Vystudovala management v kultuře, krátce se věnovala i oboru tvorba a výroba nábytku, ale to nakonec nedopadlo. Od dětství i poté na střední škole se zajímala výtvarnými a pohybovými kroužky, jelikož měla velmi ráda jihovýchodní Asii, napadlo ji zkusit roční studijní program v Indonézii, který se zaměřoval na tamější umění a kulturu. Studovala na Západní Jávě, ale zároveň měla možnost týdny a měsíce cestovat po různých koutech celé země. Po dokončení školy v Brně, začala pracovat v galerii jako produkční výstav. Loni v létě se šťastně vdala.

Tolik k představení. Na úvod bych se tě rád zeptal na práci produkční. Co je na této práci nejnáročnější?
Nejnáročnější je asi právě ta komunikace, ať už s kurátory nebo umělci, externisty nebo vlastními spolupracovníky, byť je to i ta část, která mě nejvíc baví.
Je těžké popsat můj obvyklý den, protože každý je víceméně jiný. To mám na své práci ráda. Vždy chystáme několik výstav souběžně, každá je v jiné fázi přípravy, ale všechny čeká stejný proces – prvně zpracování harmonogramu a rozpočtu, poté co si kurátoři a umělci ujasní svou představu, jednám spolu s nimi s architekty, grafiky, uzavírám smlouvy se všemi dodavateli, řeším, co je ještě potřeba pro přípravu. Je to hodně o hlídání termínů. Mnohé výstavy se chystají i několik let dopředu. Největší shon, ale vždy nastává krátce před vernisáží, kdy je potřeba všechno stihnout.

Jaké výzvy před tebou nyní stojí?
Dokončit rolovou hru (larp; pozn. redakce z anglického Role playing game RPG), na kterém dělám s kamarády. Pořád je na ní ještě hromada práce, ale jelikož jsem poprvé součástí kreativního týmu, samozřejmě ze sebe chci vydat to nejlepší. Zároveň mám už spoustu nápadů na další hry tohoto typu a těším se, až na nich začnu pracovat.
V neposlední řadě je mou a manželovou největší výzvou najít si vlastní bydlení. To je takový náš úkol na následující rok či dva. Tak uvidíme. V hlavě si už naše hnízdo vybavuji.

Odkud čerpáš inspiraci v této době?
Užívám si klid, kdy se konečně můžu víc soustředit na čtení, které je pro mě takovým útěkem mimo realitu. Mám doma tolik knih, které nestíhám číst! Tak jsem si alespoň na některé udělala čas. A také s mužem (občas i sama) vyrážíme na dlouhé procházky do lesa – příroda je totiž úplný balzám na duši. Stačí jen tak chodit a rozhlížet se. Tohle by měli lidi dělat častěji.

Mimo jiné mě nabíjí plánování všech těch aktivit, které budu moci uskutečnit po skončení karantény. Vymýšlím, jaká místa chci s přáteli navštívit, co v nejbližší době zažít. Vždycky jsem byla hrozný plánovač, takže tohle mi pomáhá těšit se v budoucnu aspoň na něco určitého, byť většina z mých plánů nemá vzhledem k situaci pevný termín.

Vraťme se ještě zpět. Párkrát jsme se společně bavili o tvých zálibách v „rekonstrukcích bitev“. Co tě na tom nejvíce fascinuje? Jak to celé probíhá? Kde třeba najít informace?
Rekonstrukcemi bitev to určitě nazvat nemůžu, protože se bavím dřevěnými bitvami, tzv. dřevárnami, které se dost často inspirují světem fantasy, převážně Pánem prstenů, i když samozřejmě existují takové, které čerpají z historie.

K průběhu. S ostatními hráči se sjedeme na předem sjednaném místě, většinou v lese, v posledních letech i v tereziánských pevnostech, oblečeme si zbroje, vybavíme se měkčenými zbraněmi a jdeme válčit. Každý voják je zařazen do své jednotky pod jednoho velitele, který má od organizátora určité pokyny, co se bude dít, kam postupovat. Často se předem neví, kdo bude vítěz, většinou záleží na armádě a velitelově strategii.

Musím říct, že dřevárny jsou příjemná zábava pro vybití přebytečné agrese. 🙂 Poslední dobou mě, ale víc než dřevárny baví larpy (název ze zkratky lice action role playing), rolové hry, kdy každý zúčastněný dostane charakter se svými cíli a vztahy s ostatními. Je to takové divadlo bez diváků na všechna možná témata – můžete si zkusit zahrát historické postavy, zažít post-apokalyptický svět nebo fantasy. Možností je neuvěřitelné množství. Navíc jsou larpy často velmi kostýmově a výpravně zpracovány, což člověka vtáhne do hry.

Na dřevárny i larpy je třeba se předem registrovat, na dřevárny navíc mít vlastní vybavení, i když také existují bitvy pro začínající hráče (př. Bitva pěti armád), kde není kladen takový důraz na kostým. Rozhodně ale doporučuji mít jej dostatečně funkční.

O bitvách i larpech se více dočtete na stránkách larp.cz, kde je mimo jiné přehledný kalendář většiny akcí připravovaných v České republice s odkazy na stránky.

Seznámili jsme se společně při focení. Co je pro tebe největší motivací být modelkou? Co pro to musíš dělat, abys byla fit?
První motivací byla samozřejmě touha mít skvělé fotky, na nichž bych se sama sobě líbila. Ne že bych si nepřipadala hezká, jen jsem nikdy nebyla typická kráska. Navíc jsem malá, na modelku příliš „žensky tvarovaná“, po těžkých zlomeninách mám viditelné jizvy a pokřivenou levou ruku. Takže ze začátku jsem si spíš chtěla trochu zvýšit sebevědomí.
Když mě focení víc chytlo, bavilo mě především poznávat zajímavé lidi, kreativní fotografy, stejně tak vizážistky atd. Každá spolupráce pro mě byla něčím nová. Měla jsem pocit, že s čím více lidmi budu fotit, tím víc se toho o okolním světě dozvím, uvidím jej z vícero pohledů.

Teď už jsem se dostala trochu do útlumu. Na focení mám méně času než za studií, takže se spíš ráda vracím k těm, se kterými jsem už fotila dříve. Pořád je tu ale spousta potenciálních spoluprací, do nichž bych se ráda pustila.

U Tebe, Mario, mě samozřejmě nejprve oslovila Tvoje tvorba – úhel pohledu, hra se světlem. Při focení se ukázalo, jak se puntičkářsky soustředíš na všechny sebemenší detaily pro dosažení výsledku přesně dle Tvých představ. Někdy mě fascinuje, co všechno je třeba uhlídat. A navíc jsi zábavný společník. 🙂 To mne těší, děkuji.

Čím se udržuji fit? Musím přiznat, že jsem přirozeně líný člověk a do cvičení se musím kopat. Navíc hrozně ráda jím, těžko odolávám něčemu sladkému. Snažím se, ale aspoň trochu vyvážit jídelníček, jíst pestře, pravidelně. Cvičím spíš nárazově, většinou doma s videem. Už jsem měla i mnohem lepší fyzičku, ale tehdy mě to stálo dost úsilí, nebylo to dlouhodobě udržitelné. Vím, že se musím aspoň třikrát týdně hýbat, hlavně kvůli sedavému zaměstnání, ale jak píšu výše, ach, ta lenost!

Marti, děkuji ti za tvůj upřímný rozhovor. I já moc děkuji. 😉
Milí čtenáři, děkuji za vaši přízeň a těším se u dalšího dílu rozhovorů.