fbpx
Motto: „Usmívej se na ten svět, vždyť je krásnej.“

Krásný den přeji,
dnešní rozhovor přijala sympatická foto modelka Ivča Štokaluková.
Ivča pochází z Tachova, kde žila celé své dětství. Později se osamostatnila a přestěhovala do Plzně, kde navštěvovala střední školu. Aktuálně se věnuje dálkově studiu psychologie a zároveň pracuje v malé firmě ve Stříbře, kde už sedmým rokem žije, a naplno se věnuje focení a příležitostně i líčení. Jak sama říká, její úspěchy v životě nejsou měřené váhou ve společnosti, ale naopak jsou to v celku malá osobní vítězství nad sebou sama, která jsou pro ni vždy krokem kupředu.

Tolik k úvodu. Nyní bych se tě rád zeptal na tvůj osobní příběh, poděl se s námi o něj.

Myslím, že to celé přišlo absolutně spontánně a náhodou. Začalo to, když mi bylo kolem 14-ti let, kdy moje kadeřnice sháněla modelky na různé kadeřnické soutěže. Díky tomu jsem se s focením jako takovým setkala poprvé. A velice stručně a jednoduše mě to začalo bavit. Založila jsem si účet na pár různých serverech pro fotografy a modelky na internetu a začala domlouvat a realizovat svá první TFP focení (pozn. redakce; TFP neboli Time for Print, zjednodušeni v našich podmínkách, je význam, čas za fotky), sbírat zkušenosti. Tenkrát jsem doufala ve spolupráci s nějakou agenturou, jásala nad každým centimetrem navíc, o který jsem vyrostla. Bohužel se ale, jak v tomhle okruhu, tak na internetu, objevuje se spoustu nesolidních lidí a já si začala připadat jako „kus prodejného masa“, což mě dostalo do stavu, kdy jsem byla znechucená a zklamaná, a se všemi aktivitami jsem v tomhle směru na několik let přestala. S odstupem času, jak člověk dospěje a dokáže lépe odbourávat reakce některých lidí, popřípadě rozpoznávat opravdu solidní nabídky, jsem se k tomu vrátila. Může to být přibližně tři roky zpět, co jsem na Facebooku narazila na nabídku jedné slečny tady z okolí, která sháněla modelku do makového pole. Natolik se mi ten nápad líbil, že jsem ji kontaktovala a pak už se to jen začalo rozrůstat. Znovu objevená vášeň a láska k fotografii a najednou jsem tam, kde jsem teď a jsem za to neskutečně ráda. Je za tím spousta tvrdé práce, i když se to tak nemusí jevit, ale i ta únava po náročných „fotících maratonech“, kdy se člověk opravdu nezastaví kolikrát i celé dny, je přece krásná. Je za tím vším spousta komunikací s lidmi, plánování, cestování (i když zatím jen po ČR) a samozřejmě spousta od-focených hodin.

Jsi veselá kopa, alespoň tak na mne působíš. Čím to je? …máš v sobě tolik pozitivní energie.
To jsem prostě já. Nemám žádný návod či kontrolovaný směr, jakým se ubírat k pozitivnímu myšlení. Jen jsem přesvědčená o tom, že ať nás potká v životě cokoliv, je přeci jen na nás, jestli se na něj budeme mračit nebo usmívat. A co si budeme povídat, mě osobně to mračení moc nejde. Spousta lidí mě bere jako takovou dávku pozitivna pro svůj den, naopak spoustě lidí to může lézt na nervy.

Poznali jsme se společně na focení. Nyní tedy vzniká otázka již ke zmíněnému modelingu; co tě motivuje dělat foto modelku?
Hlavní motivací je to, že mě to baví a naplňuje. Je to určitá dávka mojí seberealizace. To je největší motor, co mě žene vpřed. V začátcích to byl sen, později absolutně spontánně skutečnost.

K modelingu patří určitě udržování kondice. Co proto děláš?
To každopádně, žádné fitness plány ani jídelníčky nemám. V začátcích jsem chodila cvičit pod dohledem trenéra, abych věděla jak cvičit správně a efektivně, teď už cvičím sama. Za normálních okolností navštěvuji minimálně třikrát, maximálně pětkrát týdně fitness. V téhle situaci cvičím poctivě doma nebo na zahradě. Co se týče jídelníčku, to je pro mě vždy oříšek. Já jsem prostě labužník a mimochodem miluju sladké, takže striktní dodržování stravy není nic, co bych zvládala. Alespoň se snažím, i přes mé sladké hřešení, jíst pravidelně, kvalitně a pestře.

Blížíme se již pomaličku k závěru, rád bych se nyní zeptal v souvislostí s aktuální situací ve světě, jaké výzvy před tebou stojí?
Aktuální situace samozřejmě zastavila spoustu projektů, které ale naštěstí „spí a vyčkávají“ na realizaci, až to bude možné. Výzva je vydržet „fotící absťák“ a motivace, inspirace je rozhodně ten krásný pocit, na který se neskutečně těším. Ten krásný a příjemný pocit z toho potkávat a poznávat nové lidi, odvést dobrou práci, jež výsledná fotka už je třešničkou na dortu k tomu všemu.

Na závěr, co bys chtěla sdělit světu?
Co bych chtěla sdělit světu? Světu nic, ten si vždy poběží sám, jak se mu zlíbí. Snad jen pro každého jedince zvlášť: „Jděte za tím, co máte rádi. Dělejte naplno, co vás baví a naplňuje. Je úplně jedno, co si o tom okolí myslí, kdo všechno se vás snaží svojí skepsí odradit. A víte proč? Protože ten krásný pocit a radost z toho vám nikdo a nic jiného nenahradí. Věřte mi.“

Ivčo, děkuji ti za rozhovor, přeji ať se ti přání a sny vyplní.
Milí čtenáři, děkuji za vaši přízeň a těším se u dalšího dílu rozhovorů.

Mario Sikora,
EFIAP, c**MoL, EHPS, ER-ISF

Fotograf, Lektor a Geek

Email: info@mariosikora.cz
Web: www.mariosikora.cz

Čas od času novinky...

v emailové schránce. Již Vám neunikne žádné dění, jako první budete mít zprávy z blogu, informace o workshopech, slevách a nových akcích.

Odesláno! Potvrď odběr v tvém e-mailu.

Pin It on Pinterest

Share This